Do letošního roku prošel robot opět několika změnami. Byl přejmenován na EXPLORERA, neboť GŘAS – Gyroskopem Řízený Autonomní Samochod už pozbyl významu. Sice na soutěži RORO stále gyroskop používá, ale hlavní důraz je již kladen na soutěž RoboOrienteering. Byl vyměněn přijímač GPS za lepší. Volba padla na ublox EVK-7P, což byl v té době velmi slibný přijímač. Novinka pro tento rok. Výrobce sliboval přesnost pod 1 m ( samozřejmě při perfektním výhledu na oblohu ). K němu se (obr. 17)  dokoupila profi anténa s vysokým ziskem. GPS to byla opravdu na úrovni, ale tomu odpovídalo i velmi mnoho parametrů, které bylo potřeba nastavit, aby se dosáhlo tíženého výsledku. Program dodávaný výrobcem to sice umožňoval, ale nějak pozapoměli k tomu udělat podrobný manuál pro „ blbce „, který by vysvětlil, co který parametr vlastně dělá. A tak to bylo spíše pokus – omyl. Nakonec se podařilo najít jakýsi kompromis a opravdu to chodilo. Ale ta metrová přesnost byla spíše náhoda. Další vychytávkou pro tento rok bylo vylepšení kamery. V loňském klání se totiž ukázala jedna nepříjemná vlastnost kamery. A tou je citlivost na světelné podmínky, které se nastavují si jako jakýsi průměr světlosti všech bodů v obraze. Tak že pokud nastane scéna, kdy je většina obrazu ve stínu a kužel na sluníčku, pak místo červené barvy vidí kamera jen bílý flek. A naopak. První pokusy nasadit kameře sluneční brýle se osvědčily, ale bylo potřeba měnit úroveň zaclonění podle konkrétních podmínek. Ani nápad s několika různě tmavými skly, které se budou před kamerou pohybovat neprošel. I když by to asi fungovalo. Zvítězila elektronicky řízená varianta. To bylo sklo z elektronické svářecí kukly, která se mi doma povalovala. Je to vlastně velký LCD displej, na kterém nejsou číslíčka, ale zatmavuje se jako celá plocha. V kukle byly dva za sebou, aby se dosáhlo vyššího zatnavení. (obr. 18)  Stačilo dát tedy jeden před kameru a změnou napětí od 0 do asi 3 V se dá plynule měnit propustnost světla. Po několika pokusech se přišlo na to, že nejlepší je měnit skokově několik úrovní. Kamera se snaží přizpůsobit světelným podmínkám, a protože nestíhá tak rychle reagovat, vždy se najde okamžik, kdy vidí krásně červený kužel ať je na prudkém slunci a nebo ve stínu. Ten okamžik stačí programu na vyhodnocení obrazu. Možná by to šlo řešit i programově, ale nám se to u této kamery nepodařilo. (obr. 19)  V tomto ročníku bylo přidáno do pravidel, že robot musí dojet ke kuželu a navíc tam dopravit náklad. Tím je golfový míček. Každý soutěžící tak při startu dostane souřadnice bodů a pět míčků, které umístí do robota. Byl tedy přidám dávkovač na míčky, který položí vždy jeden míček po nárazu do kužele. Nebo přesněji po přerušení světelného paprsku na nárazníku. A to byl tento rok problém. Tráva sice byla krásně posekaná, ale občas se vyskytlo zapomenuté stéblo vysoké trávy, kterou asi sekačka přejela kolem a neusekla. A tak se několikrát stalo, že když robot dojel do blízkosti kuželu a zapnul tento snímač, světlo přerušilo stéblo trávy a on vyklopil míček mimo určený prostor v domnění, že už narazil do kuželu. Tím jsme přišli o body, ale přesto skončili na hezkém druhém místě.