Pro naší již šestou účast v soutěži autonomních robotů jsme zas až tak moc změn nepřinesli. Spíše naopak. Po loňském nezdaru v GPS jsme se vrátili k již několikrát úspěšnému řízení pomocí velkého mechanického gyroskopu z tanku. Kus poctivého železa, zpracovaného s vojenskou precizností a odolností je pro tuto soutěž přímo optimální řešení. Nevadí mu nerovný povrch cesty, kabely a potrubí pod povrchem chodníku ani velké stromy. Úspěch dojetí do cíle záleží v podstatě jen na co nejpřesnějším nastavení na startovní čáře. K tomu se používá již několikrát osvědčený laser připevněný na robotu a přesně nastavený vůči gyroskopu a lať, na které jsou připevněny červené odrazovky. Ta se umístí přesně v ose cesty asi 20 m daleko od robota směrem k cíli a celý robot se ručně natočí tak, aby bylo vidět laserové světlo odražené od latě. Tím je nastaven robot v ose chodníku, a pokud nedojde ke kolizi s diváky nebo účastníky právě probíhajících slavností, je pravděpodobné, že do cíle dojede. Důkazem toho je i letošní výsledek – ze čtyř pokusů byly všechny úspěšné a tím nám opět zajistily první místo. (obr. 13)  Pro příští rok ale plánujeme opět zkusit štěstí s GPS. A to i přes to, že se tento systém neosvědčil. Ale postavit opět na start robota s perfektně doladěným gyroskopem by bylo příliž jednoduché.